Matematika

• učí myslet; myšlení je právě to, co činí člověka příslušníkem lidského rodu, co jej činí humánním
• učí mladé lidi, aby z daných předpokladů uměli vytvořit správný závěr a přijali jej, ať je jakkoli paradoxní
• vede mladé lidi k tomu, aby dříve, než přikročí k činu, se zamysleli nad možnými důsledky
• mladé lidi vede k tomu, aby – chtějí-li si vytvořit vlastní názor – vzali v úvahu všechny okolnosti a podmínky včetně mínění ostatních
• učí mluvit k věci a neplácat nesmysly
• učí rozlišovat mezi intuitivní domněnkou a pravdivým resp. nepravdivým tvrzením; oč efektivnější by byla práce leckterého shromáždění, kdyby na jeho členech zanechalo vyučování matematice hlubší stopy!
  
• učí přesně rozlišovat mezi pojmy, což při jednání umožňuje odhalit a odstranit nedorozumění a dříve nalézt styčné body různých stanovisek.
  
• učí úctě k tvůrčí práci a v tomto smyslu slouží vyučování matematice jako protiváha ke konzumentskému přístupu k životu

Dospíváme konečně k otázce co konkrétně dělat, chceme-li, aby se tyto humánní aspekty matematiky ve vyučování co nejvíce projevily.

Napadá mě následující desatero, které samozřejmě nemusí být úplné.

1. Matematiku učíme lidsky, občas i s humorem.
2. Matematiku učíme tak, aby žáky vůbec nenapadlo, že ji možná vůbec nebudou potřebovat.
3. Máme stále na paměti, že i matematický anti talent může vyrůst v dobrého člověka.
4. Rozlišujeme mezi tím, co je důležité více a co méně. Je-li důležité všechno, není důležité nic.
5. Rozvíjíme nejen počtářskou zručnost, ale i matematické myšlení.
6. Nezatemňujeme jednoduché záležitosti tím, že z nich uděláme „vědu“.
7. Využijeme každé možnosti k tomu, abychom pohovořili o tom, co vůbec matematika je, jaké pravdy hledá, co přináší, o co usiluje.
8. Věnujeme dost času shrnutí důležitých pojmů a vět, tomu, jak se k nim dospělo, kteří matematikové se na nich podíleli, jaký byl svět, ve kterém žili, v co věřili, čeho dosáhli.
9. Čas od času se na probírané učivo podíváme globálně a pohovoříme o řecké geometrii, o řešitelnosti algebraických rovnic, o vzniku diferenciálního počtu apod.
10. Není na škodu ukázat, že matematika není „ukončená“ a že existuje (a bude vždy existovat) řada dosud nevyřešených otázek.